V roce 1985 bylo v Brazílii nalezeno tělo Josefa Mengeleho, jednoho z posledních nacistických zločinců, kteří byli stále na svobodě. Studie autorů Thomase Keenana a Eyala Weizmana popisuje, jak identifikace Mengeleho ostatků otevřela cestu k vyšetřování válečných zločinů, které není založeno na svědectví a paměti, ale na forenzním přístupu. Vědci začínají vystupovat v lidskoprávních trestních případech jako expertní svědci, jejichž úlohou je interpretovat většinou kosti a lidské pozůstatky a mluvit za ně. Publikaci doplňuje český doslov Tomáše Dvořáka a Martina Charváta.
134 Kč
Cena na prodejně 149 Kč,
ušetříte 15 Kč.
dostupnost neznámá
O termínu dodání vás budeme informovat.
Chcete vědět jestli je kniha dostupná v prodejně ve Vašem okolí?
Kniha je dostupná
V seznamu si můžete vybrat vámi preferovanou prodejnu. Dostupnost na této prodejně se Vám bude následně zobrazovat i u dalších titulů.
Kterýkoliv titul si můžete objednat i s vyzvednutím na Vaší prodejně. Ověřte si stav zboží na prodejně telefonicky, nebo mailem před Vaší návštěvou.
Četli jste tuto knihu? Napište k ní vlastní recenzi!
Napsat recenzi2023-06-01 1. 6. 2023
Nesporně zajímavá, z hlediska současnosti a vývoje forenzních metod, kniha - esej, s bohatým obrazovým materiálem. Bohužel prezentované pojetí estetiky jako "soudnosti smyslů" (s. 31), stejně jako trvzení, že to, jak se nám věci ukazují, je výsledkem estetické operace, zamlžují a posouvají současná, jakkoli různorodá pojetí estetiky jako filosofické discipliny mimo její doménu. Pokud by to platilo, byli bychom, protože v "přirozeném světě" jsme obklopeni věcmi, s jejich vztahy mezi sebou a k nám, situacemi, událostmi, procesy, trvale zanořeni v estetických prožitcích, což by, pokud by to platilo, velmi ztížilo naše šance na přežití. Každý útvar (Gestalt) by tak byl estetickým výtvorem a "soudnost smyslů" neplatí ani pro Kantovu Kritiku soudnosti, ani pro Baumgartenovu Estetiku, zakladatelském díle moderní estetiky z poloviny 18. století. Stručně jen dvě výhrady z pohledu současné estetiky, lhostejno zda analytické angloamerické provenience či postrukturalistické nebo fenomenologické, původně kontinentální: estetický prožitek ve své specifičnosti je sebereflexivní, prožívající si uvědomuje a část pozornosti zaměřuje na své vlastní prožívání časového a spolukonstiutovaného estetického objektu a cílem estetického prožitku a jeho završení je celková estetická hodnota, nikoliv pravda, ať už daná nebo konstituovaná. "Jak se nám věci ukazují" je primárně záležitostí kognice, kognitivní konsonance a praktického či teoretického postoje, nikoliv postoje estetického. Z pohledu estetiky jde tak o jisté matení pojmů a je třeba ocenit zasvěcený doslov (T. Dvořák, M. Charvát), který poněkud koriguje povrchní pojetí estetiky z pera autorů.
