Ortenovy Elegie jsou jedním z největších děl české poezie. Toto zvláštní dvojjazyčné vydání Elegií Jiřího Ortena – úplný český text s novým anglickým překladem – bylo publikováno u příležitosti stého výročí autorova narození 30. srpna 1919. O době vzniku devíti elegií podává zprávu sám jejich autor, který si jednotlivé části souboru zapisoval do svého deníku od února do začátku března 1941. O půl roku později, sražen německým autem, Jiří Orten umírá. Bylo mu dvaadvacet let. Jako Žid musel Orten sdílet osud celého etnika, které nacismus určil k „vyhubení“. Žánr elegie, žalozpěv, se v Ortenově poezii spojuje s obrazem znovuzrození, který odkazuje k tradici Písma. Elegie se pohybují v pásmu zaslíbení smrti. Je to místo, kde se zjevují minulá dění, která však marně hledají svůj dávný význam. V mezní situaci se vynořují z uplynulého času torza příběhů, snů, vzpomínek, evokace scén s jejich aktéry. Je to svět kdysi krásných a pevných „těžítek“, bezpečných spočinutí, ale svět, který pozbyl smyslu. Orten má obzvláštní dar konkrétnosti, která zpředmětňuje tuto ztrátu jistot ve vratkosti světa. Jako bychom se podobali opilcům, o nichž čteme v páté elegii. Nicméně v rozporuplnosti vnitřních nálad se úzkost převrací v sílu, bezbrannost se stává mocí básně a smrt přináší naději. Témata lásky, samoty, světa bez Boha vykonávají tlak na sám proces psaní, v níž se rodí slovo, řeč, báseň. Básníkova stále trvající „živá zkouška“ bolesti je také mezní zkušenosti řeči, tíhy sebevyslovení. V „čase rozpadání“ je jeho báseň svědkem vnitřních událostí a pocitů, které ale neodhalují jen intimní sféry člověka. Je to naléhavá, vášnivá básníkova výzva dnešku, která se dotýká samotné podstaty poezie a otázek, jak vyjádřit situaci člověka v jeho ohrožené existenci. Jako předního básníka evropského existencialismu označil Václav Černý Jiřího Ortena hned po skončení druhé světové války. V roce 1946 vyšly Ortenovy Elegie a v roce 1947 Dílo Jiřího Ortena. Ale nastala opět doba mlčení, až do roku 1958, kdy vyšly Ortenovy Deníky. Teprve šedesátá léta Ortenovo dílo rehabilitovala.