Venuše Samešová
Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech…
- Info:
- Pejdlova Rosička, 2015 (1.) - váz., 296 str.
- EAN:
- 9788090572027
- ISBN:
- 978-80-905720-2-7
Recenze:
Venuše Samešová je ženou nevšedního osudu. Už proto, že je výtvarnicí. Už proto, že ztvárnila roli slavné princezny. Už proto, že žila v normalizační Praze jako míšenka a byla krásná. Něco takového se rovnalo pozvání do umělecké společnosti, a tak se Venuše stala součástí legendární bohémské komunity v domě Jiřího Muchy na Hradčanech. I o tom přináší ve své knize obsáhlé svědectví… A dál? Zajímavá je i proto, že její otec byl krotitelem lvů a matka Holanďankou narozenou v Německu. Její otec, Venušin dědeček, pocházel z afrického Toga. „Babička ho nechtěla, ale měl spoustu zlata a to nejspíš rozhodlo“, vypravuje ve své knize o skandálu, který otřásl ve dvacátých letech měšťáckou společností německého Ulmu. Venušini rodiče pak zažili bombardování Drážďan, kde stáli na sklonku války se svým cirkusem. Právě to je nejspíš definitivně sblížilo a dalo dohromady. Čím ještě byla tahle žena se zvláštním jménem výjimečná? Nejspíš tím, že se drze postavila svazákům i pánubohu. Pašovala hašiš z Maroka. Emigrovala do Západního Berlína, pracovala tu v nevěstinci a jen málokdo dokázal popsat vztahy mezi dívkami tak jako ona v této knize. Zejména je však pozoruhodná proto, že tohle všechno, celý svůj život, reflektuje s otevřeností, vypravěčskou inteligencí a důstojnosti ženy, s níž se mnozí - často významní a známí - muži pokoušeli od jejích dívčích let manipulovat a nakládat. Ona si přitom udržela svůj idealistický, a kdo ví, pro cyniky možná i naivní pohled na svět.
Další knihy z kategorie Beletrie (28015)
Recenze produktu Venuše Samešová
Četli jste tuto knihu? Napište k ní vlastní recenzi!
Napsat recenziPohled do života pražské bohémy 70. let
2015-07-18 18. 7. 2015
S Venuší, která vypráví o svém životě v normalizačním Československu, jsem se poprvé setkal na stránkách časopisu Československá fotografie na fotografiích Tarase Kuščinského. Proto mne zajímalo, jaké byly její osudy, zvláště když se protnuly s okruhem lidí kolem Jiřího Muchy. Kniha mne překvapila velkou otevřeností, s níž autorka popisuje svůj život i rodinné poměry. Nabízí sice zajímavý pohled do intimního života s některými výtvarníky, které sice uvádí jen křestními jmény, ale čtenář je snadno identifikuje, ale asi není důvod se ke knize vracet.
