Kniha Vás donutí, stejně jako donutily chlapce Roberta, vybavit si mlhavě každou scénu, která je v knize popsaná a skvěle doplněná detailně propracovanými ilustracemi. Dokáží Vás vtáhnout do děje a svojí kreativitou a originálností rozhodně nezklamou. Nedoporučuji číst ve večerních hodinách, pokud neradi usínáte s pocitem, že někdo Vás ustavičně sleduje s bělostným úsměvem a čeká, až konečně usnete jako lidé před Vámi. Žena v Bílém, která nás všemi příběhy donutí se bát, se stane naší vypravěčkou poté, co se Robert probudí ze spánku ve vlaku na cestě do své školy. Jeho prapodivní spolucestující však očividně nevidí důvod, proč bdít, proto nás celou knihu doprovází Robertovy pochybnosti a únava. Každý příběh jakoby mu vysál všechnu energii, současně s příběhy se však dozvídáme více o Robertovi. Poté, co se několikrát neúspěšně zeptá na čas, i my čtenáři znejistíme a začneme se ptát sami sebe, jestli má naše stále usmívající se vypravěčka děsivých příběhů dobré úmysly.