Knihu Klub nenapravitelných optimistů označil Jean-Michel Guenassia za svůj životní román, fiktivní román se skutečnými příběhy. Na 567 stránkách se v něm odvíjí 5 let dospívání jednoho pařížského kluka. Michel Marini je ve svých 12 letech překvapivě vyspělý. Rád čte (hlavně ruské autory), potýká se s běžnými starostmi puberťáků, jako jsou špatné známky z matematiky a vůbec s nezájmem o školu. Vedle toho se svým kamarádem poslouchá rock 'n' rollové desky a účastní se turnajů ve stolním fotbálku. Poměrně zvláštní přátelství ho pojí i k přítelkyni jeho bratra. To ale není všechno. Příběh se odehrává na pozadí zvratů jak v Michelově rodině, tak ve francouzské politice - Alžírská válka a repatriace Francouzů z Alžírska, rozdělení světa a francouzsko-ruské vztahy, stejně jako prohlubující se problémy mezi Michelovým spíše proletářským otcem a buržoazní rodinou jeho matky tvoří hlubší pozadí románu. Michel se stále více uchyluje ke svým novým přátelům z šachového Klubu nenapravitelných optimistů, složeného z imigrantů, zejména z východního bloku. Ti mu vyprávějí své životní příběhy, důvody a okolnosti svého útěku. Není to nijak prvoplánové, z východu na západ se neutíkalo jen kvůli odporu k režimu. Život na západě byl pak ale skoro vždy stejný, původně uznávaní a vysoce postavení muži v Paříži živoří, pracují většinou „načerno“, jsou smíření s tím, že své rodiny už neuvidí. Humor je však neopouští. V románu se na několika místech objevují anekdoty, které si tak rádi vyprávějí: „Když jel Chruščov do New Yorku na zasedání Spojených národů, vyzval Kennedyho, že budou závodit na kole. I když Kennedyho bolela záda, přijel do cíle zdaleka první. Pravda pak měla na první straně titulek: Sovětský triumf v New Yorku: Chruščov druhý, Kennedy předposlední!“ Michel je neustále vystavován dilematům, kdy si stejně jako na šachovnici musí vybrat – černá nebo bílá? Matka nebo otec? Svobodné nebo kolonizované Alžírsko? Franck nebo Cécile? A nakonec Igor nebo Saša?