Kdysi dávno v budoucnu je malá knížečka, kterou přečtete na jedno posezení. Povídky vás zahřejí, vyvolají úsměv na rtech či jen otevřou mysl k dalšímu rozjímání. Nepřijdete ani o nějaké to moudro či ponaučení v závěru každé povídky.
Kdybych měla hodnotit, které povídky se mi nejvíce líbily, tak to byly především ty obyčejné, ze současného života. Konkrétně jmenovat můžu například Telefon a četnická stanice, Vlak, Jak jsem si nic nedokazoval, Za dvě minuty půlnoc a Čiré bláznovství. Přiznám se, že na to duchovno a filozofii obecně moc nejsem, proto jsem poprvé nabídku k recenzi této knihy z opatrnosti odmítla. Protože se mi však autorova novela Mamince se budeš líbit velmi líbila, byla jsem ráda za autorovu opětovnou nabídku ke zrecenzování Kdysi dávno v budoucnu. Nyní vím, že jsem se rozhodla správně. Knížka mi mnoho dala, ale jak již zmiňuji o pár řádků výše, povídky týkající se hlubšího filozofování po mně sklouzly a nic jsem si z nich bohužel nevzala. Ráda se však k některým povídkám vrátím.
Celkově však knížku hodnotím velmi kladně a nadprůměrně. Čtenáři, kteří rádi filozofují a k východnímu učení se přiklánějí, budou z této knížky nadšeni a vychutnají si ji plnými doušky. Je však třeba při jejím čtení zpomalit, soustředit se na obsah a konec povídky nechat doznít. Je možné, že se vám nepodaří její myšlenku či pointu zachytit napoprvé, v tom případě doporučuji si ji přečíst ještě jednou.