Knihy Evžena Bočka pro mě mají zvláštní význam. Provádím na hradě a "Aristokratka" je v našem kolektivu něco na způsob povinné četby. Z knih je cítit, že autor se mnoho let pohybuje v prostředí památek a nabyté zkušenosti přenesl i do svého díla. Jednoduše řečeno, je to "ze života". Poslední díl Aristokratka na koni mě však lehce zklamal. Nebo lépe řečeno, nenadchnul mě tak jako první dva díly. Pan Boček na jednu stranu nepřinesl nic nového, na druhou ano. Co se týče příběhu, ano, přijela tetička a Marie se stala vůdčí osobností Kostky a to dalo příběhu třešničku na dortu a byl správně ukončen. Tyto události byly nečekané, příběh osvěžily a vytrhly ze stereotypu: Kostka nemá peníze - neplatí účty - Milada vymyslí geniální plán jak získat peníze - něco se zvrtne a plán nevyjde - Kostkovi tak tak vyjdou se ziskem. Jinak ale pan Boček opakuje vtipy, které užil již v předchozích dílech, a opakované vtipy a příhody vtipné nejsou. A to je problém, když je kniha jako "Aristokratka" založena na tom, že je humorná. Jak jsem již zmínila, příběh byl zachráněn nečekanými událostmi a kniha neztratila svůj elán. Ráda si ji přečtu znova. :-)